Lisboa - Ponte Vasco da Gama

Neděle 25. 5. 2025

Najdu si super parkoviště, hned u přístavu. Normální parkovací místa, hlídané a stoupnout si můžete, kam chcete. Protože mám mraky času, jdu se podívat po památkách. První moje památka je obchod se suvenýry. Koupím dárečky pro rodinu a kamarády a jdu se podívat do katedrály. Pak na hrad sv. Jiří, vystojím si frontu, koupím lístek a ptám se na mapu. Teď se naplno projeví neznalost jazyka, která mi dojde až za vstupní bránou. Doufám, že z toho má slečna legraci ještě dneska. Z teras hradu jsou nádherné výhledy na město, na řeku i na oba Lisabonské mosty, na přistávající letadla. V areálu hradu je několik zachovalých věží a obvodových zdí bývalých paláců. Na hradě si dávám oběd. Mají zde drzého páva. U vstupu chtěl Piña Coladu, pak se přesunul do restaurace na oběd. Nestíhala jsem přesunovat talíř z jednoho konce stolu na druhý. Nakonec se mu podařilo ukrást mi grilovanou zeleninu. Všichni jsme se tomu zasmáli. Běžím do přístavu, dárky nechávám v autě i s Kinedrylem, tak snad to bude dobré. Plujeme po řece Tajo, až k ústí moře přibližně 3 hodiny a nic, ani jeden darebák. Aspoň na mostním pilíři je mají namalované. Víceméně zase to byl úplně jiný pohled na město a jeho památky a doufám, že se sem ještě aspoň jednou vrátím, protože to stojí za to. Přemýšlím, jestli mám jet do oceanária, zavírají za hodinu a půl. Nechám to na zítra, chtěla jsem tam něco koupit Filípkovi za tátu, který tu byl. Zkusím to stihnout zítra.

P.S. Čtyřproudové kruháky, ty jsou za trest, obzvláště, když potřebujete vyjet a jste v tom nejvnitřnějším pruhu. Vracím se do Sintry, poslední noc v Portugalsku. Nevím, jestli tak Portugalci slaví nebo někoho honili, je slyšet střelba. Tentokrát jsem ráda, že jsem ve svém dočasném domově.