Jerez de la Frontera 

Úterý 27. 5. 2025

Po snídani odjíždím do Jerezu de la Frontera, parkuji kousek od školy mezi paneláky. Po parkovišti se pohybují dva pobudové, vybírají parkovné, ale asi jenom od aut s cizí poznávací značkou. Zaplatím 3 € a už to neřeším. Jdu si vyměnit QR kód za lístek. Mám ještě dost času, tak se jdu podívat do městečka. Ptám se paní v obchodě s různými šaty, jestli tu není nějaký obchod s koňskými potřebami. Doporučujeme mi hiposur kousek odtud, bohužel obchod byl zavřený. V kavárně jsem si objednala kávu a pomerančový džus a dala se se mnou do řeči nějaká Španělka. Bylo to moc vtipné, že si zrovna chtěla anglicky popovídat se mnou. Ještě, že povídala většinou ona. Musela jsem jí angličtinu pochválit, mluvila o sto procent lépe než já. Jdu se podívat na vystoupení. Co dodat, překrásné prostředí školy, tam by se oběma Solíkům, Faboškovi i Signálkovi moc líbilo. Vystoupení se jmenovalo Jak tančí andaluští koně? a opravdu to tanec byl. Španělská škola. Nechápu, jak je možné naučit lidi a koně takovým kouskům. Ani nevím, jak se všechny figury jmenují. Pojmenuji si je podle svého, ale pokud si můžete pustit video, tak si ho rozhodně pusťte. Klus na místě, to nevím, jestli se Solínkem někdy dáme, výskok, kde jsou všechny 4 ve vzduchu, to možná ano, ale myslím, že už nebudu v sedle. Cválání 2 kroky na pravou a 2 kroky na levou. V kroku napínají nohy. Neskutečná práce v sedle i ze země i ve voze. Bylo to ohromující.

Nelituji a rozhodně, pokud se do této oblasti ještě někdy dostanu, půjdu znovu. Jdu ještě do městečka na oběd a najít obchod co mi doporučila paní v kavárně. Skočím si na oběd, hrozně milý číšník, doporučí mi, co si mám dát k obědu a že si rozhodně nemám dávat velkou porci, tak si dám malou a měl pravdu, tu velkou bych fakt nesnědla. Při placení se diví, že mu to nabídlo eura a naše koruny asi tam ještě nikdo z Čech nebyl. Poděkuji a odcházím. Na parkovišti zase další pobuda, dám mu euro a odjíždím. Cádiz rozhodně nestíhám. Jdu k moři. Jsou vlny a fouká, a i moře je o něco chladnější než včera, ale to nevadí. Vlny si užívám, občas mě některá překvapí a jsem pod vodou. Odcházím až když mám na prstech, jak se tomu říká, varhánky? a moudrou pusu, to rozhodně ne, samozřejmě modrou, jako malé děti. Ještě, že už na to mám věk. Vracím se na pokoj a plánuji zítřejší cestu. Napadne mě Tarifa a Granada bájný palác Alhambra. Bože, co jsem to zase měla za nápad.